Přístav u Smaragdové zátoky

Strana 1 z 4 1, 2, 3, 4  Next

Goto down

Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Admin za Fri Oct 07, 2016 4:16 pm

Na jižní straně Tortugy, ve Smaragdové zátoce, se rozkládá rozlehlý přístav, plný obchodníků, námořníků, ale hlavně pirátů. Z nedalekého tržiště sem doléhá hluk, neboť obchodníci se neustále handrkují, snaží se smlouvat výhodnější ceny a neortodoxní obyvatelé ostrova se neradi nechávají okrádat, proto jakékoli pokusy ústí ve velmi hlasité hádky. Řemeslníci od rána do večera pracují, zalití potem si vydělávají na živobytí, s nadějí, že se jim podaří uživit rodinu.
I přesto, že se Tortuga prezentuje jako svobodný ostrov, obchod s otroky tu jen kvete a místní piráti si jím dost slušně vydělávají. Nejjednodušším způsobem pro ně je přepadnout Anglické lodě a poté otroky rozprodávat, nejčatěji do Ameriky, kde je trh s nimi velmi rozšířený. Občas se sem dostane i několik domorodců a lidojedů z Karibských ostrovů, to se však děje velmi zřídka, neboť o ně není takový zájem jako o černochy z Afriky.



Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 04. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi http://tortuga.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Sun Oct 09, 2016 11:21 am

"Pusťte mě! nechte mě!" Křičím na ty bělochy, co na mě a na moje sestřičky sahají jakobychom jim patřili, nerozumí mi jen se smějí tomu jak cvakám zuby a škrábu jako divoká kočka, snažím se jim vykroutit ale schytám další šleh bičem na lýtka která mám už oteklá a plná ran. "Bílé krysy." Odplivnu si a dívám se na ně skrz rozcuchané vlasy, spadající mi do tváře jak jsem s nimi bojovala. Sestry někam odvádějí po tom co se někdo z té spousty lidí v přístavu přihlásí. "Ne ne kam je odvádíte?!" Podklesnou se mi kolena ze slabosti, protože je mi jasné, že je už nikdy neuvidím, tvář zborcenou potem i slzami hořkosti, smutku i vzteku otočím na nějakého muže co huláká věci, kterým nerozumím, polknu lehce. Co to je za boha v jehož jménu prodávají lidi jako kusy dobytka! To by naši duchové nedopustili, je to bílá verbež co zničí vše co se jí dostane pod ruku, jak já je nenávidím, pomstím s ejim! krutě se jim pomstím a hlavu toho kapitána Angličanů si postavím na tác ve své chýši! Tak se zapřísahám a vzlyknu bolestí, cítím jak mi po lýtku stéká krev. Jsem silná mrštná ale na okovy a a troje silné mužské ruce nemám. Přijde ke mě ten muž a chytne mi bradu do dlaní až mi szmáčkne rty a tváře začnu se cukat. "Holčičko, takhel za tebe nedají ani cent, a královna nebude mít z čeho platit nás..tkaže se koukej usmát! Rozumíš?!" Jenže já..nerozumím. Začnou mě vléct před tu hromadu lidí co si mě prohlížejí, zklidním se, ale to jen z jediného důvodu, dívám se kolem, nikdy jsem neviděla tak obrovské město plné zvláštních kamenných obydlí. Dívám se kolem a nevnímám co se tu děje, je toho příliš pro mě to jsou nerozeznatelné zvuky a šum kterému nerozumím. je to jiný svět plný šatů, pachů a všeho o čem nemám ani zdání. "Deset zlatých za tuhle holubičku má pevný chrup silné nohy a paže a její tělíčko jen se podívejte, deset, říkáte dvacet? Další nabídka je dvacet dá někdo víc?!" Křičí muž vedle mě ale já ho nevnímám.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Sun Oct 09, 2016 1:01 pm

Po včerejších událostech v Salamandrovi se mi tam už nechtělo zůstávat, proto jsem ustanovil došasného zástupce, aby za mě verboval, a já se vydal ven. Chtělo to změnu prostředí, okamžitě. Rozhodl jsem se zajít do přístavu, zkontrolovat naší novou loď a dosavadní torso posádky.
Nejdřív se vydám do města, abych viděl, jak naše malé pirátské impérium vzkvétá a roste. Sice to říkám s nadsázkou a náznakem ironie, musím však uznat, že od té malé osvobozené kolonie ušla Tortuga pořádný kus cesty. Dodnes si pamatuji, jak se pirátští kapitáni a vůdci museli spojit, aby odsud vyhnali Španěly, Francouze i Brity. Ale podařilo se jim to; nevzdělaní, špinaví kriminálníci porazili mocnosti a začala jejich autonomie.
Jen škoda, že se nechovají o nic lépe, než jejich předchozí vládci, pomyslím si, jen co dojdu do přístavu. Uznávám, že obchod s otroky je opravdu výnosný. Jenomže přijde mi to nelidské, chovat se k nim jako ke zvířatům, jen protože mají jinou barvu pleti a Holanďané je považovali za opice. Je mi jich líto, když si prohlížím ty ustrašené a zmatené tváře. Zjevně ani nemluví naším jazykem, tohle všechno pro ně musí být příšerné.
Nakonec dojdu až na téměř samotný okraj přístavu, kde si povšimnu dražby nějakých domorodců. Zakroutím hlavou nad těmi starými úchyly, co se těší až si koupí exotickou krásku a udělají si z ní šukací hračku. Černošky se jim nelíbí, nebo se jich nechtějí dotýkat, protože jsou "nečisté", ale tyhle snědé domorodky jim nějak nevadí.
Většina z nabízených už je pryč, přesto tam stále zůstala jedna, moc pěkně stavěná a fešná tmavovláska, určitě nejsem jediný, kdo si jí zrovna představil nahou a s roztaženýma nohama. Ne, rozhodně nejsem jediný, už vidím ten les zvednutýh rukou, ti musí být pořádně nadržení.
Částka se postupně vyšplhala asi na stovku, proto se rozhodnu pokračovat dál, mám dost svojí vlastní práce a o koupi otrokyně nemám nejmenší zájem. Jenomže v tu chvíli se přihlásí muž, jež je mi dobře znám, a nabídne za domorodku 200 zlatých. Je to jeden z mých úhlavních nepřátel, kapitán Dougal Byrne, ten skotský bastard. Tímhle aktem se mě určitě snaží jen namíchnout, protože po udání své nabídky mi věnuje významný pohled. Nemůžu dopustit, aby tu otrokyni dostal. Ne kvůli nějaké soutěživosti, nebo snad že bych jí chtěl víc, ale protože až příliš dobře znám Byrna. Je to krutý, sadistický parchant, který by téhle otrokyni ublížil tak nepředstavitelným způsobem, že se třesu jen při samotném pomyšlení. Nenávidím toho parchanta.
Rozhodnu se proto zakročit. Ještě včera jsem si říkal, že musím s penězi šetřit a hospodařit, naštěstí jich ale mám vcelku dost. Proto se přihlásím a hlasitě zakřičím: "500 zlatých!"
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Sun Oct 09, 2016 2:39 pm

Stát tam v moři lidí , v počtu, který jsem nikdy pohromadě neviděla, slyšet jejich hlasy, vidět jejich slizké zpocené tváře, někteří jsou hezcí ale přesto mají v očích něco strašného. Jsou to piráti, o nic lepší než ti kteří nás napadli, tedy vlastně ano, piráti nás nenapadají, ti napadají právě ty, kteří mě odvedli, ale to jim nebrání ani z jedné strany spolu obchodovat. nerozumím tomu, nerozumím jejich myšlení, jsou tak zbyteční, složití a vše je přitom tak jednoduché, život je krásný bez toho všeho. Je tu teplo, dost jídla, ryby, střecha nad hlavou proč něco víc? Co víc? Jistě i Wataiké si přisvojili boji jiné kmeny a území aby si ochránili ostrov ale přijde mi to jiné. nemáme takové zbraně nemáme tak krutou povahu, nepřátele ušetříme trápení...sníme jejich srdce ale nikdy se k nim nechováme nečestně tak jako oni k nám. Nevím co se kolem mě děje ale nejsem hlupačka, ti lidé volají nejspíše cenu, tleskají mrkají na mě, slintají a mávají sáčky s penězi. V jednu chvíli se ozve významné vydechnutí a oči všech se stočí na tmavovlasého muže. Nevím co řekl ale vypadá to, že je ohromila částka za kterou mě chce koupit, druhý, který se ně něj zlostně dívá vypadá dost nespokojeně. ¨Vykřikne něco o čem nevím co to bylo. Ale to pravděpodobně vehnalo ještě větší údiv do ostatních. "Za tu bonnie lass dám 800 zlatých na ruku!" Vykřikne zlostně se skotským přízvukem který mi nezní nijak povědomě. Těknu očima mezi těmi dvěma, vypadají nebezpečně a mě je jasné že s jedním z nich odejdu...je jedno jak to dopadne, i když ten co promluvil mne děsí víc má v očích zlobu a spoustu zlých šrámů po těle, vypadá jako ďábel.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Sun Oct 09, 2016 3:17 pm

Čekal jsem, že to ten kretén nenechá jen tak. Obličej se mi zkroutí do naštvaného úšklebku a vrhnu po Byrnovi vražedným pohledem. 800 zlatých je sakra velká částka, kdybych jí utratil, jen těžko bych pak mohl fungovat dál, za to mi neznámá otrokyně nestojí. Byrne se mi pouze vysměje a jakmile se už nikdo další nepřihlási s jinou částkou, vystoupá po schodech na vyvýšené pódium pro svou novou trofej. Ještě podepíše nějaké papíry s prodejcem, pokyne svému pobočníkovi, aby zařídil vše potřebné ohledně platby a pár svým mužům, kteří ho následují dá znamení, aby odvedli novou otrokyni.
Brzy se ztratí v davu, ačkoli vidím, že míří kamsi směrem k lodním skladištím. Ani nevím, kde se to ve mně bere, nejraději bych se ale za nimi vydal. Na každý pád, zastaví mě samotný Byrne, zastoupí mi cestu a vycení na mě své křivé, zažloutlé zuby v grimase, co má zřejmě připomínat úsměv. "Smůla, Ashcrofte, nevyšlo ti to. Některý z nás holt maj za ušima a vydělávaj zasraně velký prachy, zatimco ty máš jenom hovno," promluví a já nakrčím nos, poté co ke mně dolehne zápach z jeho úst.
Rozhlédnu se, nikde poblíž však nikoho z jeho chlapů nevidím; velká chyba. Milerád bych ho zabil, jenomže na to je tu moc lidí; rvačky jim nevadí, ale vraždy nepřijímají až tak dobře. Proto pokývu hlavou, jako bych snad jeho slovům věnoval zrnko pozornosti a pak mu vrazím ránu pěstí přímo do krku, malý chvat, který mě naučil Černý Bart. Samozřejmě to Byrnovi okamžitě znemožní jakoukoli možnost se nadechnout, proto se za krk chytí a začne příšerně chraptit. "Jdi mi z cesty ty jedna svině," prohodím směrem k němu, hned co ho strčím na zem a vyrazím posledním směrem, kam jsem viděl jít jeho chlapy i s domorodkou.
Měl jsem pravdu, tahle cesta vede ke skladištím. Jenže je jich tu tolik, a žádné nemá přímo napsané komu patří. Jak je sakra najdu?
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Sun Oct 09, 2016 4:20 pm

Dívám se na ty dva a ten ďábelsky vypadající vypadá o dost spokojeněji než ten tmavý, zavrtím s sebou protože uvidím jak předává příkazy, hnusné pracky těch co mne drží se vymění za druhé hnusné pracky těch od ďábla. Začnu s sebou škubat a křičet ať mě pustí, čemuž se smějí protože jim náš jazyk přijde primitivní, my a primitivní?! To my nikoho neotročíme. Podívám se na toho druhého uslzenýma očima a pak mě odvlečou. Tahnou mě jako kus hadru, nutno dodat, že jim to vůbec neulehčuju, kopu škrábu koušu jakmile se mi dostane příležitosti. ¨Hodí mě do nějaké koje v smradlavé místnosti , studené z hlíny a kamení. Páchnou tu ryby ano páchnou a to je miluju. Jenže tady to je zatuchlé a shnilé, kdo to jí? Nejraději mám čerstvé rybky hned po ulovení proč bych jedla něco tak odporně smrdícího? Ve skutečnosti jde o sklad ryb pro nakládání takže zde smrdí sůl a slanečci se válí po podlaze, začne mě pálit nožka když šlápnu, samozřejmě bosa do vody co tudy teče, je páchnoucí, červenavá a prosolená. syknu a stáhnu se na kupu nějaké slámy abych se vyhnula tomu potůčku. Duchové, co jsme vám udělali? Čím jsme se zprotivili osudu? Je to zkouška..musím obhájit náš lid musím pomstít náš lid! Nesmím to vzdát a klesat na duchu, mí tři sourozenci ještě žijí! Začnu zběsile bušit do vrat nebo do stěny, nevím co to je, ručky mám sedřené ale rvu se jako lvice. "Proboha nebejt tak hezká kočička tak ti tu hubu rozbiju lass!" Zařve na mě jeden z těch co mě přitáhli a jde ke mě aby mě zpacifikoval, zakřičím na něj a vrhnu se mu po obličej takže mu uštědřím pořádné hluboké škrábance. "Ty malá čubko!" Vykřikne a udeří mě pěstí do spánku a začne do mého rozbolavělého těla, které se sesulo na zem kopat. "Hamishi! Zbláznil ses? Nesmíš jí ublížit šéf tě zabije vypadneme a řekneme že ji někdo napadl na ulici dělej!" Cítím jak do mě někdo přestane kopat ale neudržím se vzhůru, dole v krvavé slané vodě upadnu do bezvědomí.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Sun Oct 09, 2016 5:23 pm

Chvíli váhám, jak postupovat dál. Nic mi do toho sakra není a můj soucit k otrokům by mi neměl zakalit rozum, přeci jen mám své závazky a povinnosti. Na druhou stranu bych nikomu nepřál, aby skončil ve spárech Byrna, znám ho už dlouho a vím, čeho je schopen. K čertu s tím, nebudu nečinně přihlížet.
Naneštěstí pro něj znám jednoho chlapa z Byrnovi posádky, jistý Murtagh MacNěco... a vím, kde rád tráví čas. Salamandr je na něj moc luxusní podnik, tudíž většinou zaleze do jedné z menších hospůdek tady v přístavu a chlastá do němoty. Je ještě vcelku brzo, snad zatím není příliš opilý, potřebuju, aby mě vnímal.
Dojdu tedy do té hospody, kde většinou bývá a vejdu dovnitř. Rozhlédnu se po osazenstvu hospody, jenomže Murtagha nikde nevidím. Dost těžko se tu orientuje, je tu šero, a hluk, dnes sem přišlo vcelku dost lidí. Nakonec ho ale uvidím, zřejmě už je trochu pod parou, ale ne dost na to, aby mi neřekl co potřebuju vědět.
Nakráčím k jeho stolu. Pravou rukou drží korbel čehosi, avšak levou má položenou na desce stolu a zrovna tak jak se mi to hodí. Sedí v rohu, lidi sem příliš dobře nevidí a taky se věnují partě muzikantů, co hraje za peníze. Vytáhnu dýku a probodnu Murtaghovi levou ruku, ostří dýky projde masem a zasekne se do stolu. On samozřejmě okamžitě nelidsky zařve, já mu však stačím v pravý čas zakrýt ústa rukou.
"Poslouchej, Murtaghu. Položím ti jednoduchou otázku a pokud na ní odpovíš rychle a pravdivě, tohle utrpení skončí dřív, než se naděješ. Souhlas?" vysvětlím mu podmínky a počkám, dokud nepokývu hlavou. "Kde má tvoje posádka skladiště?"
Ruku dám pryč z jeho úst a čekám, než začne mluvit. "Polib mi..." ještě než to dořekne, trochu s dýkou pootočím, abych mu způsobil co největší bolest a s úsměvem sleduji jeho bolest. Nepřestanu otáčet, dokud nepoví: "Dobře, fajn! Je to skladiště směrem k pevnosti označený malbou jednorožce!"
"Ach vy Skotové," zakroutím nad tím hlavou, dýku vytrhnu a Murtaghův následný pokus o to vstát a napadnout mě ukončím jedním rychlým seknutím do jeho ramene, čímž jej na chvíli odstavím z případného boje. Následně se tedy vydám směrem ke zmíněnému skladišti a stále hledám to, které má na sobě namalovaného jednorožce, kterého mimochodem Skotové považují za své národní zvíře.
Nejhorší je, že nemám nejmenší tušení, kolik jich tam uvnitř je. A rozhodně nemůžu použít pistoli, protože by to přilákalo nechtěnou pozornost. Musím najít jiný způsob. Dveře jsou samozřejmě ze druhé strany zatarasené závorou, tudíž tudy to nepůjde. Nikde na samotných zdech skladu nevidím žádnou slabinu a podhrabat se samozřejmě nemůžu, jediná možnost je vzít to horem.
Jako by tomu chtěl osud, kousek od skladiště vidím starý žebřík. Už je ztrouchnivělý, dřevo je vysušené a chybí mu pár příček, přesto je to má nejlepší naděje. Aby se mi lépe manévrovalo a pohybovalo, uvážu si šavli, jež jsem měl do teď u pasu, na záda. Žebřík tedy postavím k nejnižší zdi a začnu pomalu lézt nahoru. Málem se mi povede spadnout, když se zlomí jedna z příček, přesto pokračuji dál. Jakmile se dostanu na nízkou střechu, díky díře v ní tiše proklouznu dovnitř.
Prozatím vidím jen dva muže, kteří se zřejmě mají na odchodu. Nebo spíše měli, dokud neuviděli mě. "Co tady kurva děláš?!" zachrochtá na mě jeden z nich silným skotským přízvukem, díky čemuž alespoň vím, že jsem tu správně.
Mlčím a pouze tasím svou šavli, což samozřejmě udělají i oni dva. Bez váhání se na mě vrhnou, já jen tak tak odrazím výpad jednoho z nich, druhý je nucen se zastavit, aby nezranil svého kumpána. Okamžitě odpovím rychlým seknutím diagonálně proti hrudi toho, se kterým jsem prvně zkřížil meč, vousáče s krátkými vlasy, naneštěstí meč toho vedle něj se připletl do cesty. To ale byla z jeho strany velká chyba, neboť trochu zakolísal a já ztrátu rovnováhy okamžitě využiji ve svůj prospěch a udělám mu nehezký šrám na stehně.
To už se však znovu projeví vousáč a ten mi dá pořádnou ránu pěstí do čelisti, div mi jí málem nezlomil. Jeho společník, obtloustlý plešoun se tomu od srdce zasměje, i přes to stehno, jež jsem mu poranil. Tuhle jeho chvilku nepozornosti využiji a znovu po plešounovi seknu, tentokrát na hruď, a to už mu ublíží víc, bolestně zaúpí a trochu ustoupí.
Vousáč na sebe nenechá dlouho čekat, vyrazí proti mně agresivním a riskantním výpadem, pomocí něhož mi zřejmě plánuje meč zaseknout hluboku do lebky, horním krytem se mi ale podaří ubránit, svézt jeho meč k zemi a spěšným seknutím rychle vytáhnuté dýky vousáče zabít.
Než se vzpamatuji, už vidím přeživšího, jež se snaží dostat ke dveřím do skladu a odstranit závoru. Bohužel zcela marně, neboť než se mu to povede, naskytne se mu pohled na zkrvavenou čepel mé šavle, která mu zrovna pronikla zády. Sesune se po dveřích a zanechá za sebou krvavou stopu.
Meč i dýku si očistím o jejich oblečení a jdu do jediné místnosti ve skladu, kde to páchne rybinou. Jen co otevřu dveře, najdu tam tu domorodku v bezvědomí, snad se na ní vyřádili jen bitím a nijak jinak.
Vezmu jí proto do náruče a odnesu do skladu naší posádky, jen necelou míli odsud. Je sice menší, ale je prázdný a nikdo o něm neví. Nikdo si nás po cestě nevšiml, což je zázrak. Naštěstí je tu i pár hadrů, tak je rozložím a položím jí na ně, načež čekám, dokud se neprobudí. Abych si to ukrátil, dojdu do nejbližšího hostince pro trochu vody a nějaké jídlo, abych jí oboje mohl dát, jen co přijde k sobě.
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Sun Oct 09, 2016 7:20 pm

Nevím jak dlouho jsem spala ale probudila jsem se jinde. Vyskočila jsem na nohy jako zraněná laň a přitiskla se zády a rukama ke zdi, těkám očima kolem a polknu. Neznám takové místnosti, nevím jde jsem, museli mě omráčit a pak donést na další místo. Pod sebou mám hadry, ranky na nohou mě pálí ale můj instinkt je utéct, začnu chodit po místnosti a hledat skulinu kudy se dostat ven. vyskočím jako hbitá laň na jeden z trámů a vyhoupnu se po něm výš abych se rozhlédla. uvidím okno, ale je zatarasené. Zasyčím. "Zatracení bílí bastardi!" Zavrtím hlavou a posadím se na trám, vše mě bolí nikdy jsem nebyla tak zhuntovaná ani po lovu na kance. Rána do hlavy způsobila že mě bolí a navíc mám modřiny a podlitiny od kopanců v oblasti zad a ledvin, takové cílené nejvíce bolí, více než když o vás zavadí kanec...Tedy pokud to neudělá klem na druhou stranu pak už necítíte nic jen prázdnotu vykrvácení, zemřel tak můj mladší bratr. Ať jej duchové doprovází do věčných lovišť. Uslyším kroky a vyhoupnu nožky na trám aby nebyly vidět, jenže bohužel je to malá místnost, šance že se nepodívá nahoru je mizivá, na druhou stranu útok shora bude velmi účinný, připravím se ke skoku a psychicky se připravím i na tu bolest, která má následovat, je mi jasné, že dopad na zem nebo na tu osobu poznamená moje zmožené tělo více než bych si přála. Zasyčím a jakmile osoba vstoupí do místnosti skočím na ni s bojovým rykotem a povalím ji k zemi, heknu, to bolelo opravdu bolelo ale držím osobu pod sebou za ruce, tedy pokud se nestihla bránit a neudělala mezitím něco co jsem nepředpokládala.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Sun Oct 09, 2016 8:37 pm

Podaří se mi tedy nakoupit dva vaků čisté vody a menší pytel s jídlem, a jakmile to všechno poberu, namířím si to přímo do našeho skladiště. Cestou se pořád ohlížím přes rameno, nerad bych narazil na jednoho z Byrnových chlapů, přeci jen i když jsem nezanechal žádný důkaz, bude mu víc než jasné, kdo je za tu spoušť a krádež v jeho skladišti zodpovědný.
Konečně tedy vejdu dovnitř, a v tu chvíli mi srdce sevře ledová ruka - ta domorodka je pryč. Že by ji unesl někdo z Byrnových chlapů? To těžko, nikdo tady o tom neví a pochybuju, že by nás sledovali. Tak že by snad někdo z posádky? Zřejmě taky ne, ví o tom jen hrstka. Tak v čem to může být...?
Jak mi tak myšlenky létají hlavou, mimoděk se podívám vzhůru a než stačím jakkoli zareagovat, za děsivého ryku na mě kdosi skočí a povalí mě na zem, samozřejmě oba vaky se ihned protrhnou a já celý mokrý teď ležím na zemi, dotyčná osoba mě ještě k tomu drží za ruce. Já mám však dost velkou sílu a téměř se vymaním, přesto zvolím ještě jinou strategii. Zapřu se oběma nohama a povalím pokud se mi to povede, pokusím se útočníka nějak shodit, prostě se přetočit a vymanit se mu.
Zjevně je zraněný, protože zaúpí bolestí, každopádně pokud se mi podaří uvolnit ruce, okamžitě vytasím dýku a přiložím jí osobě ke krku. Teprve až v tu chvíli si uvědomím, že je to ta otrokyně. Určitě je vystrašená a neví, kde je, je proto jen přirozené, že reaguje takto. Dýku proto pomalu sundám z jejího krku a odhodím jí. Poté ruce roztáhnu v konejšícím gestu, pomalu vstanu a ustoupím od ní.
"To nic, neboj se, neublížím ti." promluvím k ní, snažíc se mluvit co nejklidnějším hlasem.
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Sun Oct 09, 2016 8:51 pm

Skočím na něj a snažím se ho udržet, jenže jsem slabá a tak heknu a podaří se mu mě povalit na zem, syknu jako kočka a propaluju ho černočerným pohledem s vyceněnými zuby jako nějaká prapodivná upírka z legend. Položí mi na krk nůž a já se zatlačím proti němu až mi nařízne kůži, nebojím se ho, nebojím se jich jsou to srabi. Když se na mě ale podívá, tak se odtáhne a dá před sebe ruce, opřu se o lokty a pomocí nohou se vyhrabu do sedu a pak na čtyři, vzhlédnu k němu a nakloním hlavu na stranu. "Co po mě chceš?! Pusť mě...nech mě jít..." Ale počkat viděla jsem ho někde, to je ten druhý, unesl mě? Protože mě chtěl pro sebe? Ach co po mě chce, jestli moje ženství raději se zabiju než darovat panenství barbarovi z civilizace! Zasyčím, neodpoví mi nerozumí mi, je mi to jasné. udělám úkrok abych ho oběhla a utekla ven. Pak si ale všimnu, že v ruce už nedrží dýku. Těknu očima k ní a pak ke dveřím za kterými jsou nějací muži, zavřu je kopnutím a stáhnu se do kouta. "Co po mě chcete?" Pípnu neslyšně....stejně mi nerozumí.... Ukážu na sebe. "Wataiké....island..." Pokusím se mu vysvětlit odkud jsem.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Sun Oct 09, 2016 10:16 pm

Ta ženská vypadá opravdu děsivě a očividně nemá ani strach, klidně by se nechala podříznout. Chci jí dokázat, že nemám v úmyslu jí ublížit, proto zahodím dýku a udělám to gesto, ona jako by si toho skoro nevšimla, nebo mě nepochopila. Mlčky jí sleduji, jak se vyhrabe na nohy a poslouchám tu nesrozumitelnou řeč.
Já to věděl. Neumí mojí řečí a to bude problém. Zjevně to je nějaký domorodý dialekt, tudíž je zcela zbytečné zkoušet na ní mluvit třeba Španělsky, což by stejně ničemu nepomohlo, protože až tak vzletně jí nemluvím.
Zlostně na mě zasyčí a zjevně se chystá na útěk, pak si ale naštěstí povšimne té zahozené dýky a pochopí, že jí nehodlám ublížit. Práskne s dveřmi a přesune se do rohu. Něco směrem ke mně prohodí, jenže jí bohužel nerozumím.
Tohle už je ale lepší, ukáže na sebe a řekne ta dvě slova. Wataiké, Wataiké... znám ten ostrov? Ba ano, znám! Je to jeden z těch, kterým se piráti raději vyhýbají, protože na něm žijí lidojedi, jež jsou také velmi dobrými válečníky a jelikož znají terén mnohem lépe než lidé mimo ostrov, je pro ně snadné využít všech jeho výhod a i dobře ozbrojené vojáky pozabíjet.
Pokusím se jí říct, kde že to vlastně je, snad mě pochopí. Ukážu nejdříve na zem a pak rukou udělám velký oblouk kolem dokola, čímž chci znázornit celý ostrov. "Tortuga," To slovo sice pochází ze Španělštiny, ale snad o něm třeba nějakým způsobem slyšela.
I kdyby ne, přejdu to a pokusím se jí říct své jméno. Ukážu na sebe palcem a řeknu: "Morgan," Jakmile to dořeknu, ukážu zase na ní. Snad bude pro začátek stačit, když se vzájemně představíme.
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Sun Oct 09, 2016 10:30 pm

Neměla jsme strach zemřít, měla jsme strach žít v zajetí jako otrokyně, nebylo to čestné takto zemřít. Na to jsem věřila a lepší smrt než život v okovech. Promnu si krk, ze kterého mi steče trochu krve v místě kde jsem se řízla, mám podlitiny na těle a předpokládám, že daleko bych se kulhající nedostala, nohy mám rozšvihané bičem na několika místech, vlasy slepené, musí to být opravdu pohled, nejspíše ani a tak dobře nevoním, ale to mne nezajímá podstatné je, že se odsu musím dostat a pomstít svůj kmen. Přitakám k němu když poví, že jsme na Tortuze, nechvalně proslulý pirátský ostrov avšak s piráty jsme nikdy problém neměli, vyhýbají se nám a my jim. Je to taková lehká koexistence, občas si u nás schovají lup ale to je vše. A hlavně je po všem není co schovávat a není to kde schovávat, je strašné nakolik se vše změní běhm pár chvil. Ukáže na sebe a poví slovo morgan, nevím nejprve co to znamená ale pak ukáže na mě a já přitakám. "Malinché." Řeknu hrdelním přízvukem. "Morgan...těší mě..." Povím naším jazykem a dám si ruku na srdce, nevypadá , že mě chce zabít a ani znásilnit, protože kdyby ano nepředstavoval by se a ani neztrácel čas, viděla jsem co jsou muži schopni dívkám udělat bez jakýchkoliv okolků a studu. "Mrtví...moje rodina...všichni..Wataiké...mrtví..." Ukážu plochu ostrova a při tom řeknu jméno Wataiké, pak si sáhnu na krk a udělám provaz a viselce, a pak si pro jistotu přejedu po krku jako nožem. Aby pochopil co se stalo ale nejsme si jistá, promnu si oči. Rozhlédnu se po skladišti a uvidím na zemi zmuchlanou vlajku, kterou vozí angličané, vezmu ji ukáži na ni. "Anglishmen...zabili...Wataiké...gold!" povím mu rozhořčeně a mám vztek, že nedovedu říci vše co se stalo. bouchnu pěstičkoudo zdi a znovu se mi rozkrvácí rozdrásané kloubky, kterými jsem se snažila marně vydobýt cestu ven z předchozího vězení. Ty Morgan...co chceš od Malinché?" Ukáži na něj a na sebe a zvednu ruce v tázavém gestu. Chci mít jasno ale nejsem si jistá, že mezi námi vůbec k nějakému porozumění může dojít.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Sun Oct 09, 2016 11:01 pm

Přikývnu, když mi sdělí své jméno a trochu mi zacukají koutky v náznaku úsměvu, přesto jej rychle z tváře odstraním, utvořil jsem si jakousi identitu drsného piráta a nechci o tu pověst přijít. Kažopádně si také položím ruku na srdce, možná je to u nich zvykem.
Z její gestikulace a vyslovení jména ostrova pochopím, že jsou všichni mrtví. Prstem naznačím pomyslnou slzu kanoucí mi po tváři, aby pochopila, že je mi to líto.
Následně sleduji, jak bere do ruky vlajku a pochopím, co se mi snaží povědět. Angličané je všechny pobili kvůli zlatu a přeživší zajali s úmyslem prodat je do otroctví, tady se zastavili za účelem prodat je nelegálně. Dávno jsem se prosazoval o to, aby sem nepouštěli žádné Angličany, to že mají chuť obchodovat na černém trhu je nijak neomlouvá, pořád to jsou ti imperiální psi.
Na krátký moment si nejsem jist, co chce říct, hned mi to ale dojde a sám si tu otázku pokládám už od té doby, co jsem jí chtěl odkoupit. Nevím, původní plán bylo jí nechat jít, všechno se ale tak hrozně zkomplikovalo. Zakroutím hlavou na znamení toho, že nevím co od ní chci, protože sám nemám tušení, celá moje motivace v tomhle ohledu je dost zpochybnitelná. Nejradši bych se na ní vykašlal, vyhodil jí na ulici a šel si po svém, jenže svědomí mi v tom brání.
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Mon Oct 10, 2016 7:52 pm

Taky se pokusím vyloudit plachý úsměv, pořád netuším co po mě chce a jsem ve střehu, umím stopovat zvěř, přežít v divočině ale tohle? Tohle je pro mě velmi nové. Lidé a jejich obydlí jejich zvyky a hnusné otrokářství, vydechnu lehce a těkám očima po skladišti. Když mu povím o mém kmeni, ukáže lítost, nakloním hlavu a popojdu kousek k němu. Sáhnu si na srdce s úklonou hlavy. "Děkuju." Je pěkné že vyjádři lítost, sevřu valjku v ruce a ukážu mu ji. "Pomstím je! Krutě!" Zvednu vlajku mezi nás, zabuším si do hrudi a ukáži na ni, pak udělám pohyb jakobych někoho podřezávala, prstem na svém krku a podávám se na něj významně. "Pomůžeš mi?" Zeptám se, nerozumí mi, ukážu na něj a pak na mě s vlajku, přitakám hlavou tázavě, netuším zda to pochopí.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Mon Oct 10, 2016 8:54 pm

Nevím, co to sakra dělám. K čertu, jsem přeci krutý a nelítostný pirát, čím to je, že tak sympatizuji zrovna s ní...? Na výraz jejího vděku reaguji jen nepatrným přikývnutím, zrovna teď se totiž snažím vymyslet, jak se z téhle zapeklité situace dostat. Nemůžu se zabývat jí, musím verbovat posádku a co nejdřív vyplout, tohle zdržování na ostrově mě nebaví.
Chápu, co má v úmyslu, hodlá se pomstít. Jenomže já jí nemůžu pomoct, ani to nechci. Svědomí mám čisté, udělal jsem pro ní toho víc, než jsem musel, a měl původně v úmyslu. Navíc těžko říct, co by si o mně v posádce mysleli. Že mám slabost pro otrokyně?
Na druhou stranu, čím víc na ní hledím, tím víc pracuje mé domněle čisté svědomí, trápí mě a cítím, že jí tady přece nemůžu jen tak nechat. Nakonec mě něco napadne, přeci jen je tu naděje, i když dost mizivá. Přeci jen, za tu záchranu a riskování života bych si zasloužil odměnu. Ne, nechci si jí vybrat hned teď a znásilnit jí, ale mohla by mi posloužit na lodi a odpracovat si svůj dluh.
Zprvu se jí to snažím vysvětlit, jenže to jde jen velmi těžko. "Ty. Mi. Dlužíš. Odpracuješ si to." ukážu na ní, pak na sebe a potom už jsem ztracený, nevím jak jí to říct. Prostě jí chytnu za ruku a hodlám jí odvést na svou loď, jenomže se určitě okamžitě začne vpouzet, bránit se, mlátit kolem sebe pěstmi a škrábat. Jenže já to přetrpím a i přesto, že to není nijak snadné, dovedu jí na svou loď, jež naštěstí kotví přímo v přístavu a ne v zátoce.
Na palubě je jen hrstka mužů, i přesto jí raději zacpu ústa, abychom nevzbudili poprask a odvleknu jí do své osobní kajuty, kam jí hodím a zamknu za námi dveře.
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Wed Oct 12, 2016 6:15 pm

Je mi naprosto jedno kdo to je když mi pomůže, ale nějak se na to netváří, nevadí nepotřebuju bílého muže na to abych pomstila svůj lid a osvobodila mé sestry a bratra. Především potřebuju aby mi dal pokoj, netuším jak to tu chodí jak člověk  potřebuje zlato aby mohl někam dále a tak potřebuje i práci, jsem z naprosto jiné komunity a mentality, u nás vše vypadalo jinak, my neměli peníze my vyráběli a dělali co je potřeba...pokrčím rameny naprosto netuším co po mě chce, těkám po místnosti očima ve snaze mu porozumět nebo najít něco co by nám pomohlo, v tu chvíli mě ale sevře jeho velmi tvrdá pěst. Tak takhle je to není o nic lepší než ten druhý, jen si mě ukradl aby mě...co? Udělal otrokyní? Znásilnil? Zabil? Kdoví... Cukám se ale jeho stisk je silnýsnažím se škrábat a křičet jenže mi dojde, že pokud mě uslyší tamti, pak zase skončím v té pálící stoce soli. "Kam mě vedete?!" Vyklřiknu na něj ale netuším. Zacpe mi rty a já ho kousnu do ruky, v tu chvíli mě hodí do kajuty, neboť jsme vešli na loď a já skončím na zemi a zvendu k němu oči plné dravosti, odplivnu si k němu a zvednu hrdě hlavu aby si nemylsel že si se mnou může dělat co chce, jeslti na mě sáhne, radši umřu než se nechat pošpinit někým takovým! Zvednu ruce tázavě a udělám oblouk kolem sebe abych ukázala na prostor lodi s otázkou. "Co po mě chcete?"
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Morgan Ashcroft za Wed Oct 12, 2016 8:38 pm

Nervózně chodím sem a tam po kajutě, zcela ztracen, nevím totiž, co si s ní počít. Vážně jsem to měl nechat být, za všechny ty potíže mi to nestálo. Jak jsem řekl, teď si to musí odpracovat. Odemknu proto dveře do své kajuty a vyjdu na palubu. Ani se neobtěžuji za sebou zamknout, chce-li utéct, jen ať si jde, ušetří mi tím spoustu práce.
Sejdu schody do podpalubí, až do ubikací posádky. Své kroky namířím k jednomu konkrétnímu členovi, jež stejně jako ostatní spí v houpacích sítích. On však jako jeden z mála má černou pleť. "Kalu..." šeptnu jeho jméno, nehodlám totiž probudit celou posádku. Kalu a já jsme dobří přátelé, kdysi dávno jsme se spolu plavili pod černou vlajkou, tudíž vím, že je důvěryhodný a je na něj spoleh.
Pohlédne na mě svýma tmavýma očima, očividně poněkud zmaten, že ho budím, když ještě určitě nemá hlídku. "Pojď se mnou," nakáži mu a následně jej zavedu do své kajuty.
Tam se mu naskytne pohled na otrokyni, celou pomlácenou a od krve, špinavou a zanedbanou. Věnuje mi zmatený pohled, já jej však ignoruji a odkašlu si. "Tohle je nová členka posádky. Zaměstnej jí, něco mi dluží, musí si to odpracovat. Prozatím ať se vyspí tady." rozdám rozkazy a vyjdu směrem ke dveřím ven z kajuty. "A mimochodem... nemluví anglicky, je to domorodka z Wataiké. Udělej s tím něco,"
Vím, že toho vkládám až příliš na jeho bedra, jenže vím, že on si s tím poradí. Je spolehlivý a inteligentní, kdysi dávno neuměl anglicky ani slovo, teď mluví téměř plyněji než většina mužů v mé posádce. Vím, že mě nezklame.
Já už toho každopádně pro dnešek mám víc než dost a proto se rozhodnu jít si trochu odpočinout do Salamandra.
avatar
Morgan Ashcroft

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Jean 'Černé Pírko' za Fri Oct 21, 2016 12:08 pm

Krásný den a vzduch v přístavu mi zvedl náladu o několik laťek víc. Koukám se obchodnících s všelijakým zbožím a semo tamo si něco dopřeju. Nejvíce mě znepokojuje pohled na otroky. Ženy, děti a muže. Nenáviděl jsem otrokářství a lidi, cp si na něm zakládají živnost. Být na mě, tak je zabiju do jednoho. Dorazím až k molu apomalu se rozhlížím po lodích a vždy se ptám kolem, jestli neví, která loď patří Morganovi.
Byl jsem cestou tak zamyšlený, že jsem ztratil i tu Číňanku. Mnu co se dá dělat. Kývnu k námořníkovi, kterému jsem slíbil lejstra a skoro hned mu předal instrukce, kam má přenést mou bednu. Námořník byl očividně z mojí prací spokojen a hned vydal pokyny několika jeho kumpánům. Tohle jsem měl za sebou a teď se naskytovala otázka, co budu dělat pozbytek dne. Zpátky slavit se mi nechtělo.
Pochoduji celkem bezducha po mole a koukám po lodi, kam mě nasměřovali. Nevypadala tak špatně, jak jsem si představoval. Taková útulná a ke svým účelům více , než dostačující. Možná bych se tam měl podívat a zabrat si nějakou dobrou houpací síť dole. Měl jsem rád svůj klid.
avatar
Jean 'Černé Pírko'

Poèet pøíspìvkù : 41
Join date : 16. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Fri Oct 21, 2016 12:43 pm

Je to už několik týdnů co jsem v posádce Kapitána Ashcrofta, tedy, tak mu říkají, já mu říkám podrazák, tvářil se jak mě zachraňuje a teď? Stejně mu otročím na lodi, myju podlahy peru prádlo, pomáhám v kuchyni, není to bůhví co...nicméně uznat musím jedno, nikdo si nedovolil na mě sáhnout ani mi ublížit, mám teplé jídlo a vlastní postel...Tedy na obdobný stav otroků v této době jsem na tom vlastně velmi velmi dobře. Problém je v tom, že nechci být zavřená na lodi, chci pátrat po tom špatném Anglickém muži, co zotročil a vyvraždil můj kmen. A tak se chovám vzorně, díky tomu mě pouštějí už i do přístavu vybírat ryby, které bych do pusy nevložila protože nesou čerstvě ulovené, tedy ze začátku, teď jsem přivykla i slanečkům, které když nepálí do otevřených ran od biče nejsou až tak špatní, hlavně zapité tou podivnou rudou tekutinou po které je mi vždy veselo.  Teď jsem opět vyrazila nakoupit novou dodávku potravin a tak mám možnost nenápadně pátrat po tom muži, není tu, to je jasné, je to kapitán Anglické posádky, na pirátském ostrově se nesmí oficiálně zdržet dlouho, všimla jsem si jak muži pod vlajkou nakonec kupčí a věřím, že je to pod svolením krále, ale kdoví. Mě jde jen o pomstu. Problém se naskýtá ve chvíli kdy začnu osnovat..nemám jak, nemám prostředky ani možnosti.  Neumím jejich jazyk a tak jsem se rozhodla spolupracovat alespoň do takové míry do jaké jsem díky mé ohnivé povaze schopná, takže hned první týden jsem schytala trest za šlápnutí na nohu důstojníkovi a plivnutí na námořníka. Jenže...ono to jinak nešlo, dovoloval si...vlezl mi do kajuty...která byla i jeho ale to jsem se dověděla až později. Nicméně díky tomu umím pár užitečných základních slov...Ahoj! Pozemní krysy! pít ! Jíst a šukat!  Nevím co to vše znamená ale všichni se smějí když to povím. Vycházím zrovna z mostku spojující loď a molo když proti sobě uvidím piráta, neviděla jsem jej tu ale míří očividně k naší lodi, zvednu hlavinku a zvolám. "Ahoj..pozemní Kryso!"Usměji se na něj pyšně a zamrkám aby ocenil jak pěkně jsem pozdravila, nechci přeci žádné nepříjemnosti.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Li 'Louie' Ying za Fri Oct 21, 2016 1:07 pm

Sleduju vodu omývající bok lodi Silver King, šalupy kapitána Ashcrofta, na které jsem od včerejška oficiálně střelmistrem. Seznámení s posádkou bylo zvláštní, muži jsou drzí, mají nejapné poznámky, které jim přijdou vtipné a vedou k až hysterickýmu smíchu, kterej se nedá poslouchat. Dala jsem jim jasně najevo, že nejsem žádná princezna z Orientu a ten, kterej si dovolil na mě vztáhnout ruku, schytal vykloubené rameno a zlomený malíček, těm druhým jsem se postarala o kalhoty, které jim spadly až ke kotníkům díky ostří mého kordu. Začali mě brát vážně, za což jsem vděčná, ale vím, že se jim nelíbí velení ženy, hlavně ne ode mě, když neumím tak dobře anglicky, abych všemu rozuměla.
Nemůžu jim upřít snahu, o kapitánovu loď se starají dobře. Včera jsem si stačila povšimnout několika oprav na boku lodi, nejspíš proražená prkna od střílení. Ten někdo neměl slitování. Zajímá mě, do čeho se to Ashcroft namočil, že si vysloužil takovou škodu na lodi. Dnes ráno jsem si prohlédla pořádně nejen místo, kde budu nyní trávit veškerou většinu svého času, ale i posádku a muže spadající pod mé velení. Jména si ještě nepamatuju, přiřazuju si k nim charakteristické znaky. Ten s jedním okem, ten s uřízlým prstem, ten s šišatou hlavou. Ukázali mi skladovací prostory pro střelný prach, děla i zásobu nábojnic a střel, ale ať koukám jak koukám, ta osmilibrová děla nestačí, pokud se dostaneme do boje.
Z myšlenek mě vytrhne hurónský smích posádky, všichni koukají jedním směrem. Neodolám, je to příliš lákavé, chci vědět, co se tam dole děje, když se kvůli tomu ulejvaj z práce. Několika rychlými kroky přejdu, podpatky kožených bot klapou po čerstvě vytřené palubě a já se nahnu, abych viděla přes zábradlí dolů. Černé pírko a nějaká žena, kterou jsem sice zahlídla, ale všichni kolem ní působí hrozně tajemně. "Co řekla?" Otočím se na jednoho muže, kterému velím a ten cosi zabrblá, stále tomu však nerozumím. Jejich jazyk je v některých případech tuze zvláštní. Jediným pomocníkem mi bude Pírko, umí trochu mandarínsky, i když si hodně plete slova a tak svým větám dává prapodivný význam.
"Co se to tady děje?" Scházím s otázkou po můstku rychlými kroky, konečně se nemusím schovávat za maskou chlapce ale můžu být sama sebou. Žádný kabátec ale šaty z hnědé kůže a tuhé, avšak lehké černé látky, které se od boků rozevírají, černé kalhoty se šněrováním a vysoké boty z černé kůže. Opasek dává vyniknout mé štíhlé postavě, zároveň mám u boku zavěšený kord, trochu rozevřený dekolt prozrazuje, že na tom s hrudníkem nejsem tak špatně, jak si první důstojník včera myslel. Dlouhé vlasy jsem si nechala rozpuštěné, jenom na spáncích jsem si přichytila několik pramínků a sepnula v týle.
avatar
Li 'Louie' Ying

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 18. 10. 16
Location : Tortuga

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Jean 'Černé Pírko' za Fri Oct 21, 2016 1:22 pm

Na loď jsem se chystal už s myšlenkou, že začnu s prací. Ani nejsem na lodi a napochoduje ke mě další žena. Nejspíše to bude taky členka Morgana a nejspíše taky orient. Podle slov bych odhadnul, že to má naučenou frázi. Problémem byl, že většina domorodců měla zvláštní jazyk a na to jsem byl ještě horší, než jiné. Ukážu na sebe. "Ahoj. Já pirát." Ukážu na loď. Přemýšlím, jak na ni spustit a tak zkusím španělsky. "Jakým jazykem mluvíš?" Zkouším své štěstí.
Když přijde i Číňanka, jsem ještě více zaraženější.Ona spala na lodi? Mnu mohl jsem taky, ale nikdy jsem na to nebyl. Zejména proto, že mě ostatní piráti, či námořníci nemuseli. Jediné co vím, že mám na palubě svou truhlu. Podívám se na obě a pak spustím čínsky. "Nic speciálního, jen přišla a řekla ahoj suchozemská kryso.. asi kapitán má slabost na.. cizý posádka." Pokrčím rameny a promnu si vous. Začal to být celkem zajímavý den. "Koukám, že si už byla na lodi.. všechno děla a prach v pořádku, není nic potřeba sehnat?" Otážu se ji a spíše se zaujetím sleduju tu druhou. "Já pírko..." Ukážu na sebe a potom z kapsy vytáhnu havraní pírko. Možná to pochopí. Nebo jsem v to aspoň věřil.
avatar
Jean 'Černé Pírko'

Poèet pøíspìvkù : 41
Join date : 16. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Fri Oct 21, 2016 1:44 pm

Usmívám se na muže, který se nijak nepozastavil nad tím co jsem řekla a představím se mu, první co na mě nekouká jako na kus masa nebo exotku, je ot milé, je hrozuivě vypadající to ano, ale rozhodně ne jako Dougal nebo kapitán, když se rozčílí. "Já Malinché...mluvit Wataiké..." povím mu. Ukážu na něj a položím mu dlaň na místo srdce, tak jsme se zdravili ve kmeni, s pohledem upřeným do jeho očí zopakuji. "ty pirát...já pírát..." Ano jsem pirátka nebo spíše členka posádky, ač nmnevím co se mnou má Ashcroft za plány. otočím se na ženu, kterou vidím podruhé, míjely jsme se kvůli rozdílným úlohám na lodi, líbilo s emi jak zpacifikovala jednoho muže ale když sjem se tomu začala smát raději jsem se schovala aby mě neviděli muži a nechtěli se dostat do křížku. Ne, že bych se neubránila, ale zmasakrovat někoho podivošsku by asi nebylo nejlepší pro mou strategii přizpůsobení se. Nakloní se ke mě a promluví s tou ženou, já se na ni otočím a usměji, ukloním lehce halvu na pozdrav. Mé jméno zná, volají na mě Mali...nelíbí se mi to...mám raději svou přezdívku Havraní pírko podle barvy mých vlasů, ale smířila jsem se s tím..dočasně. Rozesměji se, když mi ukáže pírko z havrana co nosí u sebe a ukáže na sebe. Zavrtím hlavou. "Malinché...havraní pírko..." Jenže nevím jak se to řekne po jejich tak ten obrat řeknu v našem jazyce. Vezmu rpamen svých vlasů a přiložím k pírku...ukážu na něj a pak na sebe. "já...doma...pí...pírko?" zakrákám a nezní to jako skřek malého dítěte ale je to naopak velmi podobný zvuk pravému havranímu krákání, učila jsem se vábit a kamuflovat mnoho zvuků zvířat. Vezmu jeho ruku a položím si ji na místo srdce na znamení dobrých úmyslů.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Li 'Louie' Ying za Fri Oct 21, 2016 2:03 pm

Zamračím se, nevím, co ta slova znamenaj. Některé fráze zní v našem jazyce divně, asi je maj jenom bílí muži. Potřesu hlavou a pozornost přesunu na ženu, která se domlouvá zvláštním způsobem, že i mně, pro mnohé necivilizovanou cizinku, tohle celé vyzní úsměvným dojmem. Sleduju ji zvědavým pohledem, domorodou ženu jsem nikdy neviděla, naši zajatci bývali obvykle podobné pleti jako moje posádka. Je celá zvláštní a hlavně hrozně vysoká, musím zaklánět hlavu, abych jí vůbec mohla pohlédnout do očí. Rychle sklouznu očima dolů, třeba nosí nějaké vysoké boty, ale nic tomu nenasvědčuje. Skutečně fascinující. "Co je zač?" Anglicky se otážu muže, který zastává podobně důležitou pozici v posádce kapitána Ashcrofta jako já, jenom jeho prioritou jsou peníze a papíry. Mojí zase zbraně a střelný prach.
Mlasknu a cosi ucedím po Pírkových slovech o slabosti pro cizí posádku, nejspíš to bude jeden z těch mužů, kteří nemají kolem sebe rádi nikoho, kdo je podle nich nehodný úcty, protože je jiné pleti nebo vyznání. Raději ho začnu ignorovat a svůj pohled věnuju ženě, jejíž jméno a prapodivné zvyky začínám pochycovat. Z toho věčného opakování dokážu poznat hlavně jedno slovo - Malinché. S velkou pravděpodobností se bude jednat o její jméno. "Já... Li," promluvím k ní, zatímco ukazuju na sebe prstem poklepávajícím na hrudní kost. Vzpomínám si přitom na své začátky s pokusem osvojit si angličtinu i to, jak jsem ji zpočátku odmítala a nechtěla jsem se nic podobného učit. Manžel mě donutil, říkal, že bílí muži hovořící tímhle jazykem, jsou dobrá volba při obchodování, ale nerespektují pravidla. Lepší je znát jejich jazyk.
Přelétnu očima z vysoké cizinky zpátky na Pírka, zdá se mi to, nebo mají stejnou přezdívku? "Mít špatná děla. On. Kapitán," pohodím hlavou směrem k lodi, kde se u zábradlí ještě pořád sjednocuje část Ashcroftovy posádky, slyším, jak si vyměňují poznámky, ale takhle z dálky ničemu nerozumím. "Ne dobrý do boje." Osmilibrová děla jsou příliš lehká a i když je střelba s nimi jednodušší, problém je ten, že nenapáchají tolik škody jako dvojnásobně těžká. Ale i já vím, jak drahá jsou, velela jsem celé flotile, není to levná záležitost.
Zpozorním, když žena natáhne ruku a položí ji Pírkovi přímo na srdce, nechce tohle dělat se mnou, že ne? Včera mi už na prsa sahal ten odporný chmaták a já nejsem ten typ, který bije ženy.
avatar
Li 'Louie' Ying

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 18. 10. 16
Location : Tortuga

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Jean 'Černé Pírko' za Fri Oct 21, 2016 2:22 pm

„Já Pírko .. mluvit..“ Rozhodím rukama. „ Moc jazyk.“ Snažím se napodobit i její pozdrav s dlaní, jen trochu zrudnu a skoro hned stáhnu ruku, aby to nevypadalo moc oplzle. „Já Pírko.. taky jméno… nebo Jean.“ Usměju se a lehce ji vložím do vlasů jedno ze svých pírek. Bylo vždycky zajímavé potkávat se s někým novým. Nikdy jsem nebyl rasista a tak jsem cizince vždy vítal. Když uslyším i imitaci, tak obdivně zatleskám. „Krása. Dobrá zvuk.“ Snažím se opatrně volit slova tak, aby mě rozumila.
„Nevím, ale podle všeho popluje na lodi s námi.. jmenuje se Malinche.. a je od někudy z Waitake.. to nevím, kde je..“ usměju se a promnu si bradu. Zkusím na ni zase čínsky. „Děla budou drahá a potrvají dlouho, pokud je necháme vytvořit… ty použité budou taky celkem drahé, ale zjistím, jak na tom jsme s peníz.“ Mluvím dál a střídavě koukám na obě. Dal by se říci, že jsem uchvácen v radosti.
avatar
Jean 'Černé Pírko'

Poèet pøíspìvkù : 41
Join date : 16. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Malinché za Fri Oct 21, 2016 2:56 pm

Usměji se na ženu, a díky špatné řeči si nemám šanci všimnout jak mne opomíjí a místo toho se ptá toho muže kdo jsem, pochopím to tak, že se ptá mě. "Já zač Malinché, kmen Wataiké...Kapitán Ašíkroft ..pracovat tady...viděla vás včera jak vy..." mrknu na ni seshora, je opravdu drobounká proti mě ale obě máme něco společného, jsme exotické a pro ostatní očividně atraktivní, obě je ale umíme udržet od těla. Jenže pak mě žena přestane ignorovat a představí se. "těší mě Li.." Usměji se k ní potěšeně že ví co jsem jí chtěla říci. položím jí ruku an hruď nechá li se a pak jen koukám. neznám co je dělo, nás ničili ohnivými klasky co vypouštějí prach a síru a zabíjeli muže po desítkách, strašný masakr, obejmu se rukama a přivřu oči, tolik nenávidím Angličany! přitakám k muži když mi řekne jméno... "Schan..pírko..." Jean neumím vyslovit.
avatar
Malinché

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 09. 10. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Přístav u Smaragdové zátoky

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 1 z 4 1, 2, 3, 4  Next

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru