Hon na Persefonu

Bylo téměř poledne a v doku lodi Silver King to opravdu žilo. Nakládaly se poslední zásoby; převážně čerstvá voda, samozřejmě i nějaký ten rum a několik lahví vína pro kapitána. Taktéž se na loď přinášela drůbež kvůli vejcím, a ovce pro mléko a později i maso. Největší podíl zásob jídla ale činily luštěniny a ovoce, společně s nimi i sušené, solené a uzené maso, bohužel nic lepšího si námořníci nemohou dopřát. Mnoho mužů taktéž nosilo na palubu zbraně od místních dodavatelů: meče, šavle, muškety, pistole, dýky a nože. Nesmíme zapomenout ani na dělové kule, kterých kapitán nakoupil poněkud větší množství.
Tak to vypadalo už od brzkého rána, členové posádky kmitali sem a tam, v podstatě se nezastavili, jen aby bylo vše připravené k vyplutí. Jelikož stále nikoho nesehnal, kapitán musel na svá bedra vzít i povinnosti kormidelníka, tudíž už od samotného počátku příprav jste ho nezahlédli nikde jinde než v kajutě, kde se probíral hromadou map, nákresů a štosy papírů, vehementně připravujíc velmi důležitou navigaci lodi. Přičemž správu plachet, ráhnoví a denního chodu posádky, svěřil svému věrnému pobočníkovi, jménem Benjamin Wester, kterýžto už na pozici bocmana několikrát působil, proto by to pro něj neměl být ani tentokrát žádný problém.
Několik minut po poledni veškeré přípravy finišovaly a právě v ten moment kapitán nechal shromáždit celou svou posádku na palubě. Sešel několik schodů, chytil se zábradlí a počastoval své muže pohledem. Kapitán se zhluboka nadechl čerstvého mořského vzduchu.
"Je to tu, panstvo," promluvil a pohledem přejížděl celou posádku. "Čekali jsme dlouho a čekání se vyplatilo. Jak už jste možná zaslechli, dostala se ke mně informace a britské lodi Persefona, jež převáží velké množství zlata. A co bychom to byli za piráty, kdybychom si takovou příležitost nechali ujít? Během několika dní jí dostihneme u pobřeží Hispanioly a zabereme její náklad všemi dostupnými prostředky. To nám zajistí obživu a pokryje náklady na hodně dlouho. Takže se koukejte snažit, ať na vás můžu bejt setsakramenstky pyšnej,"
V ten moment se slova ujal pan Wester, který okamžitě začal rozdávat rozkazy. Roztáhnout plachty, vytáhnout kotvu a nechat se odlivem odnést ze zátoky, samozřejmě i s větrem opírajícím se do plně roztažených plachet. Jeho slova jakoby byla kouzelná donutila úplně všechny pracovat, běhat sem a tam, opravdu se činit. Kapitán zaujal své místo za kormidlem, pevně jej sevřel a s pohledem upřeným do dáli si zcela podrobil svou loď, směřujíc jí směrem k Hispaniole.